Rozhovor z časopisu Blesk pro ženy

„Dělat něco smysluplného, co zároveň bude vaší vášní…“

Petra Psotková (33) je rozvedená, má dceru; Eva Gajdošík (55) je maminka Petry, je vdaná

Eva právnička a Petra marketingová specialistka. Spontánně se rozhodly zachránit zámek, který má téměř 60 místností. Velký úkol pro dvě ženy, o to těžší, že se budova nachází v jejich rodném městě, a tak si užily nejen starosti se zámkem, ale i lidskou závist a řeči.

Odpovídá Petra

Jaký byl Váš pocit, když jste se na zámek přijela poprvé podívat?

Já jsem cítila mrazení a zároveň pocit štěstí. Připadalo mi to, jako bych zámek znala odjakživa. Chodila jsem chodbami a poznávala, zákoutí mi připadala známá.

Co Vás přesvědčilo, abyste se rozhodla pro takovou životní investici?

Byl to spontánní nápad, nic racionálního. Přišlo nám nefér, že se zámkem, dominantou města a tak krásnou památkou, nikdo nic neděla jen všichni přihlížejí jak chátrá. Vnímaly jsme zámek jako historický odkaz, byl pro nás synonymem dob minulých a tradičních hodnot. Možná právě proto jsme se rozhodly ho postupně zvelebovat. Postupujeme krok za krokem, místnost po místnosti. Někdy nás to vše stojí hodně sil, ale věříme, že postupně se daří naplnit naše přání: vnést zámku Napajedla nový život.

Proč právě zámek? Mohla jste se rozhodnout, že vybudujete jakoukoli firmu.

Obě dvě jsme dříve hodně pracovali, měly své firmy a rozličné aktivity, ale říkali jsme si, že bychom měly dělat něco smysluplného, co bude zároveň naší vášní. A zámek do těchto našich myšlenek zapadal.

Co bylo na přeměně zámku nejtěžší?

Nejtěžší jsou samozřejmě celkové investice, které děláme krok za krokem bez dotací nebo jiných příspěvků.

Co je nejhezčí a co nejtěžší na tom být zámeckou paní?

Nejtěžší na všem je, že stále u všeho musíte být, protože máte přesnou představu, jak má zámek a služby vypadat – a někdy je těžké ke stejným myšlenkám nadchnout i personál. A nejhezčí? Jsem moc ráda, že dáváme zámek postupně dohromady a že nezchátrá. Jsem šťastnou zámeckou paní Napajedel, protože mu můžu pomoct žít dál.

Jaký byl Váš život bez zámku?

Život bez zámku byl možná klidnější, ale také méně pestrý.

Dokázala by jste si představit, že se třeba vrátíte do panelákového bytu?

Dokázaly bychom to obě. Jak říkáme „Nikdy nevíte, co vás čeká“ – a obě zastáváme názor, že člověk by si neměl dělat přespřílišné vazby na hmotné statky – ty můžou pominout, ale to, co máte v sobě, vám nikdo nevezme.

Které místo v zámku máte nejraději a proč?

Petra: Já rozhodně zámeckou kapli.
Eva: Svou pracovnu v severním křídle.

Plus:

Kolik hodin denně pracujete?

Obě: 10-12, někdy také 24 hodin, pokud jsou na zámku nějaké velké akce.

Jak a kde odpočíváte?

Petra: Ráda cestuji, takže nejvíc si odpočinu, když odjedu a vzdálím se na pár dní daleko od každodenního dění na zámku.
Eva: Na chalupě v Bílých Karpatech.

Jaké momenty Vás v životě nejvíc těší?

Nejvíc mě těší, když jsem šťastná já sama, má dcera a lidé kolem mě. Na zámku mě těší, když něco pěkně zrekonstruujeme a vidím, jak objekt čím dál více žije. Je to pro mě pocit absolutní satisfakce a radosti.